Kde začít tento průřez historií kapely?
Vznik někdy v roce 1987. Studenti ostravských škol poslouchající Cocteau Twins, Dead can Dance, anglickou nezávislou kytarovou scénu a kapely sdružené kolem anglického vydavatelství 4 AD. Chtěli hrát jinak, než co bylo doposud v českých luzích a hájích vůbec ke slyšení. Byli nezařaditelní, čeští kritici tápali a přirovnávali je tu ke Stromboli (kdyby tak Bára Basiková, tušila, že její velký vzor, zpěvačka Elizabeth Fraser z Cocteau Twins byla v totalitním česku absolutně neznámá, ostatně jako všechno, co sem začínalo pronikat z „kapitalistické ciziny“), tu zase k minimalistickým kapelám, někdy zase k disentu (snad je k tomu navedla páska přes ústa na obalu prvního dema z roku 1988 a místo zpívaných textů jen zvukomalebná slova, nebo název kapely pocházející ze skladby Divný patron Hrabě X neustále zakazovaného Pražského Výběru). Byli prostě jiní. Velmi nervní muzika postavená na kytarách s používáním spousty efektů, zvukomalebné stěny, prostě všechno znělo jinak, než vesnický hardrock dunící z českých zábavových sálů. Úspěch a zájem o kapelu se dostavil záhy. Několik vítězství na různých kolech Rockfestů a podobných soutěží (moc možností se předvést v době krachující totality, pokud jste nepatřili ke střednímu proudu a nechtěli hrát vesnické zábavy, nebylo). V roce 1988 je česká kritika (časopis Melodie a Petr Dvořák) označila vedle Oceánu za objev roku. Pak přišla vojna a 2 roky nucené pauzy.
Kapela se obnovuje v roce 1991. Z původní sestavy zůstává jen Dalibor Vida, tehdy hrající ještě na baskytaru a bubeník Petr Klement. Nastává hledání a sehrávání se s novými lidmi. Vystřídalo se jich několik. Přichází dodnes stálice ve veškerých záležitostech týkajících se klávesových nástrojů, Petr Siegl, za mikrofon nastupuje Dušan Ignačík a záhy na postu bubeníka mladá krev, Rostislav Linzer. V této sestavě kapela prožívá své nejvýraznější tvůrčí období. Za 4 roky práce vydává 2 dema, singl a dvě řadové desky. Celkem více než 50 skladeb. Natáčejí se 2 videoklipy a 20-ti minutový dokument ČT. Kapela boduje řadu měsíců v hitparádách nejrůznějších rozhlasových stanic a televizních klipových pořadů. Natáčí řadu televizních rozhovorů a vystupuje v hudebních televizních pořadech. Hudební výraz a aranžmá skladeb se přizpůsobují trendu počátku 90-tých let. Výrazné klávesové plochy doplněné průzračně čistými melancholickými kytarami a nad tím vším novoromantický „bonovský“ vokál Dušana Ignačíka. Zvuk i pódiová prezentace velmi připomínala fantastickou desku „Disintegration“ od britských The Cure. Tato spřízněnost zůstala dodnes. Řada českých médií je od té doby označovala jako „čeští The Cure“. Přestože kapela hrála původní tvorbu s českými texty a nenechala se svést na startující vlně řady českých kapel zpívajících v angličtině (napsat kvalitní český text je přeci jen složitější), tato nálepka jim zůstala a zůstává dodnes. V první polovině 90-tých let patřili Hrabě X vedle Prouzy a Priessnitz k tomu nejzajímavějšímu, co severomoravská nezávislá kytarová scéna nabízela. Možná není náhodou, že i další dvě zmíněné kapely pocitovou spřízněnost s The Cure nikdy neskrývaly. Stručně řečeno, generační výpověď muzikantů, které silně ovlivnil Robert Smith. A je fajn, že stále ovlivňuje.
V roce 1995 se kapela odmlčela. Velká zátěž z posledních čtyř let se podepsala na mezilidských vztazích a bylo potřeba si na chvíli odpočinout. Nikdo nečekal, že pauza se natáhne na dlouhých 10 let.
V květnu 2005 se Dalibor Vida nechává ostatními spoluhráči přesvědčit a vše startuje znovu. Lidské osudy se ovšem rozdělily. Z předešlé sestavy zůstávají tvůrci všech skladeb Hrabě X, kytarista Dalibor Vida a tvůrce klávesového soundu Petr Siegl. Dvojici doplňuje a výrazně omlazuje bubeník Roman Poběžka, který se v době největší slávy Hrabě X, v polovině 90-tých let, „motal“ jako šestnáctiletý benjamínek kolem jejího fanklubu. Kapela připravuje zcela nový repertoár. Tentokrát výrazně syrovější a kytarovější. Pryč jsou počítače, samplery, vše je postaveno na důrazné rytmice bicích a kytarovém zvuku. Kapela se potýká téměř rok s problémem na postu baskytaristy. Vystřídá celkem 7 muzikantů, než najde „snad“ konečně toho pravého. Jednadvacetiletý Zdeněk Procházka s bravurou zvládá netypické a výrazně melodické baskytarové party. Vše opět zní i vypadá výborně a tajemně. Zůstává pocitová blízkost s The Cure a Smashing Pumpkins. Našlapaný repertoár a „černá“ pódiová prezentace určitě nenechá nikoho chladným.
Na přelomu dubna a května 2006 Hrabě X natočili maxisingl „Horkost“ se třemi úplnými novinkami. Kapela ukončuje práce na repertoáru a chystá se na letní festivaly. Od září pak i do klubů. Všichni se moc těší …
Bude historie pokračovat dál?
Vznik někdy v roce 1987. Studenti ostravských škol poslouchající Cocteau Twins, Dead can Dance, anglickou nezávislou kytarovou scénu a kapely sdružené kolem anglického vydavatelství 4 AD. Chtěli hrát jinak, než co bylo doposud v českých luzích a hájích vůbec ke slyšení. Byli nezařaditelní, čeští kritici tápali a přirovnávali je tu ke Stromboli (kdyby tak Bára Basiková, tušila, že její velký vzor, zpěvačka Elizabeth Fraser z Cocteau Twins byla v totalitním česku absolutně neznámá, ostatně jako všechno, co sem začínalo pronikat z „kapitalistické ciziny“), tu zase k minimalistickým kapelám, někdy zase k disentu (snad je k tomu navedla páska přes ústa na obalu prvního dema z roku 1988 a místo zpívaných textů jen zvukomalebná slova, nebo název kapely pocházející ze skladby Divný patron Hrabě X neustále zakazovaného Pražského Výběru). Byli prostě jiní. Velmi nervní muzika postavená na kytarách s používáním spousty efektů, zvukomalebné stěny, prostě všechno znělo jinak, než vesnický hardrock dunící z českých zábavových sálů. Úspěch a zájem o kapelu se dostavil záhy. Několik vítězství na různých kolech Rockfestů a podobných soutěží (moc možností se předvést v době krachující totality, pokud jste nepatřili ke střednímu proudu a nechtěli hrát vesnické zábavy, nebylo). V roce 1988 je česká kritika (časopis Melodie a Petr Dvořák) označila vedle Oceánu za objev roku. Pak přišla vojna a 2 roky nucené pauzy.
Kapela se obnovuje v roce 1991. Z původní sestavy zůstává jen Dalibor Vida, tehdy hrající ještě na baskytaru a bubeník Petr Klement. Nastává hledání a sehrávání se s novými lidmi. Vystřídalo se jich několik. Přichází dodnes stálice ve veškerých záležitostech týkajících se klávesových nástrojů, Petr Siegl, za mikrofon nastupuje Dušan Ignačík a záhy na postu bubeníka mladá krev, Rostislav Linzer. V této sestavě kapela prožívá své nejvýraznější tvůrčí období. Za 4 roky práce vydává 2 dema, singl a dvě řadové desky. Celkem více než 50 skladeb. Natáčejí se 2 videoklipy a 20-ti minutový dokument ČT. Kapela boduje řadu měsíců v hitparádách nejrůznějších rozhlasových stanic a televizních klipových pořadů. Natáčí řadu televizních rozhovorů a vystupuje v hudebních televizních pořadech. Hudební výraz a aranžmá skladeb se přizpůsobují trendu počátku 90-tých let. Výrazné klávesové plochy doplněné průzračně čistými melancholickými kytarami a nad tím vším novoromantický „bonovský“ vokál Dušana Ignačíka. Zvuk i pódiová prezentace velmi připomínala fantastickou desku „Disintegration“ od britských The Cure. Tato spřízněnost zůstala dodnes. Řada českých médií je od té doby označovala jako „čeští The Cure“. Přestože kapela hrála původní tvorbu s českými texty a nenechala se svést na startující vlně řady českých kapel zpívajících v angličtině (napsat kvalitní český text je přeci jen složitější), tato nálepka jim zůstala a zůstává dodnes. V první polovině 90-tých let patřili Hrabě X vedle Prouzy a Priessnitz k tomu nejzajímavějšímu, co severomoravská nezávislá kytarová scéna nabízela. Možná není náhodou, že i další dvě zmíněné kapely pocitovou spřízněnost s The Cure nikdy neskrývaly. Stručně řečeno, generační výpověď muzikantů, které silně ovlivnil Robert Smith. A je fajn, že stále ovlivňuje.
V roce 1995 se kapela odmlčela. Velká zátěž z posledních čtyř let se podepsala na mezilidských vztazích a bylo potřeba si na chvíli odpočinout. Nikdo nečekal, že pauza se natáhne na dlouhých 10 let.
V květnu 2005 se Dalibor Vida nechává ostatními spoluhráči přesvědčit a vše startuje znovu. Lidské osudy se ovšem rozdělily. Z předešlé sestavy zůstávají tvůrci všech skladeb Hrabě X, kytarista Dalibor Vida a tvůrce klávesového soundu Petr Siegl. Dvojici doplňuje a výrazně omlazuje bubeník Roman Poběžka, který se v době největší slávy Hrabě X, v polovině 90-tých let, „motal“ jako šestnáctiletý benjamínek kolem jejího fanklubu. Kapela připravuje zcela nový repertoár. Tentokrát výrazně syrovější a kytarovější. Pryč jsou počítače, samplery, vše je postaveno na důrazné rytmice bicích a kytarovém zvuku. Kapela se potýká téměř rok s problémem na postu baskytaristy. Vystřídá celkem 7 muzikantů, než najde „snad“ konečně toho pravého. Jednadvacetiletý Zdeněk Procházka s bravurou zvládá netypické a výrazně melodické baskytarové party. Vše opět zní i vypadá výborně a tajemně. Zůstává pocitová blízkost s The Cure a Smashing Pumpkins. Našlapaný repertoár a „černá“ pódiová prezentace určitě nenechá nikoho chladným.
Na přelomu dubna a května 2006 Hrabě X natočili maxisingl „Horkost“ se třemi úplnými novinkami. Kapela ukončuje práce na repertoáru a chystá se na letní festivaly. Od září pak i do klubů. Všichni se moc těší …
Bude historie pokračovat dál?
Homepage l Aktuality l Historie l Kapela l Diskografie l Fotogalerie l Koncerty l Kontakt
Copyright © 2006 Hrabě X. Všechna práva vyhrazena. l Kontaktujte nás
Copyright © 2006 Hrabě X. Všechna práva vyhrazena. l Kontaktujte nás